Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)
Necháváš mě hynout
v prachu a bídě.
Necháváš mě padnout
do bezedné studně.

Odmítáš mě stále
zavíráš mi dveře!
Nechceš vpustit dále
mojí lásky moře!

Odvracíš se ode mě,
srdce mi to rve.
Kráčíš pryč ode mě,
kříčím, prosím, ne!
 12.10.2014 01:21
Nikytu: Neví, o co přicházì, ale aź mu to dojde, bude už pozdě...;-)
 07.11.2007 15:10
kruté, ale... pěkné..
 07.11.2007 14:28
jejda to je krásně smutné.. Je to vážně krásná básnička...
 18.10.2007 22:48
tu situaci ti taky nijak nepřeju :( ale to zase přejde. pevně věřím, že se brzo oběví někdo, kdo ti něco takovyho nikdy neudělá ;)

jinak k hodnocení... rozhodně sem od tebe četl už lepší...
 18.10.2007 12:47
Posmutnělé, ale život je už takový.
 17.10.2007 20:29
pěkné, ale smutné:-( to bude doblý, uvidíš
 17.10.2007 19:40
Děkuji za komentáře, vám oběma. Zkusím to tedy poupravit:-)
 17.10.2007 18:45
Smutné...ten obrázek se k tvé básničce skvěle hodí...:)
k hodnocení : ty rýmy jsou na můj vkus příliš tuctové...v posledním verši bych vypustila "mně" ...nebo v předposledním verši "už", které docela hodně zadrhává rytmus...
 17.10.2007 16:31
MNĚ je tam schválně v tomto tvaru? osobně bych tam dal MNE, ale pokud je to záměr :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.