28.04.2008
5
1911 (17)
0
Ve víru myšlenek
ztrácí se smysl
čehokoli na světě
kapky purpurového deště
omývají mysl
bláznivou a zmatenou

sen vytržený z kontextu
ztratil náhle balanc
na visutém laně

tma reality požírá
naivní bláznivou myšlenku
jako dračí hlava
bez lítosti, neúprosně

padá do kanálu strastí
nenávratně

ztrácí se v nekonečnu
jako malý vystrašený dítě
co nenašlo cestu domů
a v koutě teď pláče
v zoufalé naději
a hluboké závěji
svého vlastního svědomí.

duhová spirála
spolkla kvítky májové

nezbylo vůbec nic
z jedné zvláštní lásky

je konec
odcházím

galerie
 29.04.2008 23:52
možná je všude na netu právě proto,že je taková jaká je...upoutá hned pozornost
 29.04.2008 23:51
díky moc za koment
 29.04.2008 07:49
je povedena... nejlepsi z tvych, co sem cetla...
/ta fotka je snad vsude na netu... je zvlastni./
moc hezka.
 29.04.2008 00:20
 Azure Sky
fůůů tak to mě mrzí, moje oblíbená kritičko, čtenářko, mňousku :)

ta báseň jakoby byla obrazem tvého stavu
je taková ...moc ...imanginární, zdá se mi
taková moc vzletná, duše bez těla, a tělo bez lásky, je asi taková jaká je
jiné od Tebe se mi více líbí
snad zase jiný ti srdce dá a vezme, štěstí slíbí...

měj se pohádkově :)
 28.04.2008 23:51
tuhle fotku už tu někdo k dílu použil... ale to nevadi. podle mne povedené. a odcházet? kam bys chodila?

snad jen kousek mimo střed, kam nesměřuje tolik natažených prstů... /fotka/

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.