občas moc přemýšlím...

Tak jsem se zas ozvala:-)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

...

..ve dřevě v kameni v hlíně,dostaňme ji ven..je všudypřítomná

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

......

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Démone Tempusi...! 25.1.2005

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*