Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

...jen tak stvořeno...při neusnutí...rýmovačka :D

nezapomeňme!trochu asociace z dětství

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

pozor ne kuřátka.... je to trochu jak básenka pro dětičky, tak jednoduchá. ovšem krutá a hloupá k tomu

Asi navždy nedokončená, marně čekající na třetí sloku... Jakoby ještě byla potřeba cosi vyslovit, ale nelze pro to najít vhodná slova...

je mi smutně-krásně, je mi jemně, je mi trochu tklivě, trochu báječně ...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Jsem v Modré růži na Moravském náměstí Chutí na pivo se mi třepe i zápěstí

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Vztahy - věčné a bezedné téma...

občas přichází... ale jak ho řešit??

o hledání sebe samotného.....

Aneb název drasticky nekoresponduje s obsahem básně. Pokud si ovšem vzpomenete zároveň na Goetheho a Mozarta, zákonitě vás napadne, že oba byli Wolfgangové.

Asi tak pánové.

Je to báseň pro všechny. Budou nějaké komentáře?