Večer poté

Tence zasněžený parapet
za oknem do kuchyně.
Venku je hebká, jemná tma,
jako když zhasnou v kině.
Hádáme se jako dospělí
- hádky jako vystřižené z filmu.
Parapet ztěžknul popelem z cigaret
a tys mi napsal další píseň,
ke které zas beznadějně přilnu.

Prý včera bylo naposled,
co viděli jsme syna...
Divný je pocit, když končí jistota.
Od dneška všechno bude jinak.
Bylo to, jako když tě rozetnou
- měla jsi v očích výraz odsouzence.
Ve všem byla bolest, všude střepy vět,
matné pozůstatky bytí,
co mě odsoudily k pití
- od té doby píšu jen při plné sklence.

Velikou touhou toká ret,
sněží za oknem do pokoje.
Svěží se ráno neprobouzím
- stěží to bude vina tvoje.
Srdce se zase dalo do klusu;
spraví to jedna Gitaneska...?
Vypadá to na duel - ale koukáme si do karet;
oba už víme, jak to dopadne:
ty si dáš kafe, půjdeš spát
a já zas budu nocovat a psát - tak jako dneska...