Poslední

Smrt si mne hýčká
odklady dává.
Skosit mne hříčka,
té cti se mi nedostává,
však ostří přiloženo na šíji.

A tak piji doušky vzduchu
a nemám potuchu
jak dlouho budu žít
jak dlouho budu pít
ten nektar bytí co tělo
mé sytí životem.

Snad kmotra se štítí
dnes té své práce.
Ví ona , vím já
že nejsem zrádce života
a že je to špatný plat
vždyť bez lásky ochoten
byl jsem všechno dát,
všem.

Netrap se teta, tělo si vem.
Nebude to ostuda
že nejsem žádný pobuda,
nebude to tvá vina, že
neposlechl jsem Hospodina
který jedinou věc po mně chtěl
abych srdci svému vyhověl.

Hlava do toho vstoupila
pocity mé zazdila a nyní
když tam zdivo tlačí
jen málo stačí a ta
hráz povolí se a vlna
co proudit slastí měla
vyvalí se...

Když nesměla žít,
tak může touhy utopit
a mně s nimi...však
co kdyby ještě jedna šance byla?
a poslední volba zbyla.
Kmotra prosím, nabrus kosu zatím.
Já to zkusím! Naposled!

Životem platím. Děkuji
(litovat nebudeš)
človíček