Bosky rosou

Mám post být slouha člověčí.
Nechci se dostat do řečí.
Poslouchám hudbu krásně znít.
Z té krásy se dá i přiopít.

Mám rád cesty pěší,

květena nic neřeší.

V korunách pěvci znící,u

pomníčku pár svící.

Mám post lidského slouhy,

někdy je život moc dlouhý.

Radost dělají drobnosti.

I když denně jsou starosti.

Bosky se projít rosou.

Netřeba s žádnou glosou.

Někdy je život fičák,

no prostě velkej sičák.