[*]

Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)

jen tak..viiitr...fakujete system? /kategorie-specialni nekategorie/

Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

plech, šrot, padrť, absurdní drama. venca havlů

Skoro jak od Karla Klostermana (vím, že píše o Šumavě, ale ještě jsem se k němu nedostal, četl jste ho někdo? Napsal fakt kvanta tlustých knih. XX řekla, že jeho tvorba bude beztak na jedno brdo. Sympaťák je John Kennedy Toole, autor jediné knihy Spolčení hlupců, jenž spáchal ve svém autě sebevraždu, protože mu tu knihu nechtěli vydat. (Zavedl si do auta hadici z výfuku). Je to o prodavači párků. No a teď už jsem zabloudil uprostřed anotace. Přes všechny Čechy, Amíky, Francouze atd. jsem si tu včera vypůjčil Zločin a trest od Dostojevskiho, už na druhé straně jsem se začal smát, takže pohoda kniha, jeho skeletuálně laděný milostný příběh Uražení a ponížení jsem odložil asi tak po šedesáté stránce, mám to "doma" (viz, Puerova improvizace 64, to je fajn čtení, doporučuji, náladou mi to připomíná hlavní postavu z Hrabalových Harlekýnových milónů, taky ráda chodila alejí, byla to důchodkyně co se poblila z toho jak jí nasadili umělý chrup, no a tato kniha mi také "doma" leží nedočtena.)). Ztratil jsem se v závorkách.

...něco, co jsem potřebovala napsat a zdálo se mi, že se to nikam nehodí...