Té mé.

Jsem majitelkou inkoustových punčocháčů,
tvrdohlavosti po otci,
myšlenek " Volnomyšlenkářek "
a té nejkrásnější, té mé - samozřejmě..

/ Příliš sladká, aby chutnala po jedu.
Příliš reálná, abych (jí) věřila.
Příliš svá, aby byla. /
                            (a přece...).

Pokaždé přichází stejně rychle, jako mizí..
Její vůně se ze mě pomalu vytrácí,
ale kdykoliv chci, dovedu si jí živě vybavit..

         ( " Voníš mi. " )

Rozpouštíš se mi na rtech..
Rozpouštíš se mi na jazyku..
Rozpouštíš se mi na bříškách prstů
a pod nehty...

a já

se rozpouštím v Tobě.

/ a CHCI znovu a víc
..i když ze mě zbyde holé nic. /

Sama sobě vlastní úchylkou..
.
.
.
.
( když prosíš, JSI )