páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Někdy přijdou chíle...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

obnažené já..../vráceno/...;)

život je tragikomedie...*

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

Je možno pochopit člověka, když už i on sám není schopen chápat chápání??

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

..hledejte pavoučí sítě se vzkazy :-)

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

pro celou tu dobu...

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

jooo padat...není nejkrásnější pocit