Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

asi se to nezdá, to zařazení, ale je to tak... to opojení... ó =)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??

věnováno...

Věnováno...

"Pššššš..." - a nikdo to neví, jací jsme byli - jen my dva..."Pšššš..." - a nikdo to neví, jací budem - snad jen já ...

Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...

Jedna starší, kterou mám ráda... ;) .. přeji příjemné počtení...