03.06.2008
12
V tmavě modrých hlubinách
promlouvají hlasy snů
/tak jemně, až se bojím dotknout/
písečného dna...

Mlčím s rybami
toužím po objetí...
Voda hladí natažené ruce chaluh...

Ze zatopeného kostela zní zvon
pod rozbitou madonou modlí se paprsek světla
a v šatech z rybářské sítě
stojíš bosa u oltáře...

Svědky nám jsou jen děravé okenice
své ano říkáme hejnu běliček...
tichý chór zpívají vlny
...usmíváš se...

Náruč leknínů kolébá tě
klidnou vodou proplouvá světlo
zpívám ti o nás dvou...

usínáš...

neslyšíc tiché klapání
rybničních škeblí...
 07.08.2012 12:19
Lusy: je... dekuji ;))
 07.08.2012 11:15
Já jsem to někde četla už vím...Mám to jako tapetu na ploše x))
 22.07.2012 23:11
kmotrov: tesne vedle, ale moc dekuji za hezky komentar... :-)
 22.07.2012 00:25
Nejdřív jsem se v tom nemohl zorientovat. Pak mi došlo, že si se vžila do muže:-). Mám představu, že jak se kostel zaplavoval, tak z něj nestačilo utéct trochu světla a teď se to světlo modlí aby ho nepohltila okolní tma a přitom osvětluje milence..., Je to úžasný!
 12.05.2012 12:32
Pěkná..ty budeš buď potápěčka, nebo vodnice :)
 08.08.2008 20:24
moc hezka..
 13.07.2008 15:08
vazne nadherna
 08.06.2008 10:57
Moc krásné... Úžasná fantazie:-)
 03.06.2008 20:10
úplně cítím vůni rybničního bahna :)
 03.06.2008 13:38
Krása... Nemám co víc říct, má strudna pseudointelektuálních komentářů asi vyschla...:o)
 03.06.2008 12:48
netop se...
/obejmu te, slibuju/
 03.06.2008 11:03
 nehledaná
nádhera...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.