Dva cízí lidé mezi společnými přáteli… sedí u jednoho stolu, vedle sebe a nejednou to tam je… to nevysvětlitelné. Přitažlivost, touha a my víme, že si to nemůžeme dovolit.

Je lepší se smířit s minulostí, bolestí a sam se sebou. Protože život je dost krátký a slzami ho zalévat nemá smysl...

O životě i smrti. O bolesti a odpouštění. O činu, co všechno mění.

Kdo odhalí odkaz na Ortena, má u mě velké plus, ale bezvýznamné plus. :-)

Vzpomínky - hřejí i bolí...

Po dlouhé době setkání, které ve mě zanechalo nepopsatelné pocity. Na začátku nebylo očekávání a teď není dovolené...

prvních šest řádků je pocta oslovradkovi, kýčovité půlnoční psycho

Takový nudný večer prožil jistě každý z nás.