11.03.2024
3
552 (7)
0
Potvrdil jsi moje domněnky,
otevřel jsi mé oči více,
opouští mě hezké myšlenky
a náhle těžknou plíce.

Rozdávat se je tvá role,
velké iluze jsem neměla,
fanynky jsou tvé orné pole
a já už dost viděla…

Je jedno čí je to blízkost,
kdo láká tě na svoje tělo,
přijímáš, co nabízí se,
když jsi zase jako dělo…

Náš čas už má rakev svojí,
ač touha ještě stále křičí,
ty chvíle si uchovám,
ale musím to mít hodně v píči.
 14.03.2024 19:08
Mlčeti Zlato: a já zase nepoučitelná ;-)
 14.03.2024 14:15
Hodně toho ;-) Jsme hajzlové.
 11.03.2024 22:14
Velmi pěkná báseň..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.