|
Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...
|
|
Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*
|
|
|
|
Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*
|
|
Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)
|
|
HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.
|
|
člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D
asi zas blázním...blázním...
|
|
Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...
|
|
bez anotace
|
|
... lásko, přeji si jen tebe...
|
|
stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*
|
|
|
|
Strádám...
|
|
Vzpomínka na všechny trojrozměrné mahagonové dny. Pro tebe, 3D... 3.11.2006
|
|
|
|
Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!
|
|
Neskutočne sentimentálna báseň... Klavír som si obľúbila len nedávno, no bola to láska na prvý pohľad... ;))
|
|
Až jednou budu vyprávět svým dětem, o tom, že láska pohybuje světem... 4.4.2005
|
|
Autobusová...
o ránech, který teď zažívám...
a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

