Jen si tak broukám...

Pro změnu trochu romantiky...

Je to tak...

Malý pokus splatit dluh, který máme vůči našim milým boubelkám, neboť jsou to právě ony a ne nějaké kostitřasky z Televizních show, které činí náš život milým a snesitelným. Pravá hodnota člověka spočívá v něčem jiném, než jen v jeho figuře! Zpívá se jako píseň: Kulatý, kulatý je ten náš svět!

Už jste si všimli, jak to některým dámám v černém sluší? A vypadají tak něžně a zranitelně, že se v člověku probouzí (nejen) rytířské city...

Malá parfráze na Bláznovu ukolébavku...

Pocitovka s vlastní melodií...

Svět je plný lidí, kteří hledají pravého Boha v kamenných chrámech, nazývajíc jej různými jmény a netušíc, že On se nedá spoutat a zavřít do stísněných prostor katedrál! Že je všude kolem nás a kdo jej skutečně hledá, nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě...

Další trochu smutný úlet...

Když tichá píseň moře zní, já u kormidla bývám, než zmizí hvězda poslední, zas o tobě si zpívám...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Další verze českého textu na melodii chansonu Marjolaine...

Poněkud melancholický písňový text na melodii Amazonky. Prostě jsem si ji broukal a najednou mne napadala tahle slova. Poučný závěr pak už tak nějak vychází z mé záliby v moudrých citátech, zde to byla údajně homérova slova: Čti správně přítomnost a kráčej s budoucností! Myslím ovšem onoho antického básníka, nikoli zdejšího psance...;o)

Na aktuální téma...

Trochu zasněný písňový text, který už má i svou melodii...

Pro Tebe!

Inspirováno písní Pramínek vlasů...

Ještě ten bez, lidé, kvete, pospěšte si, můj ty světe, nasbírat jej do zásoby, ať vás už jen zdraví zdobí!

hudba a druhý hlas: Johanka

Mám zase muzikálové období...