|
Mám zase muzikálové období...
|
Jsem tulák v prostoru a času,
na hřbetech gravitačních vln
surfuji a jen marně pasu
po šťastné hvězdě, lásky pln.
Ona je moje supernova,
jejíž svit ve snech vídávám,
tak pátrám po ní zas a znova,
s beránky touhy bloudím sám…
Sluneční vítr chytám zase
do plachet marných nadějí,
jen komety v své pyšné kráse
rychle se v dálce ztrácejí.
15.03.2013 17:48
Zamila: Díky! Beru Tvé návštěvy pozpátku a zaujala mne pestrost Tvého slovníku. Podobně se tu kdysi vyjadřovala i dívka v modrém.;o)
13.03.2013 22:58
Zamila
Pěkná :-)
02.02.2013 11:46
Marbal Škutin: Tak to jsem rád! Snažím se, aby má dílka byla právě taková. Dávám přednost tomuhle stylu před složitými konstrukcemi jakoby z ledu vytesanými či naopak plivání jedovatých slin často jen ve formě volného verše. Pro mne je poezie nositelkou lásky a pohody, maximálně jemným vyjádřením smutku či touhy, ne plamenný politický projev z tribuny absurdity...;o)
02.02.2013 11:41
inkoust: Díky! To už tak bývá, když člověk skládá text k melodii, co si brouká. To pak se verše samy hlásí!;o)
02.02.2013 10:44
Jóóó, tohle je opravdu pěkné. Něžné, ladné, do sebe krásně zapadající. Potěšil jsi mě skutečně velmi mnoho.
01.02.2013 19:53
inkoust
Pěkně to hude a svěží pohromadě drží
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.