Čínský lidový Taoismus byl plný mýtů o poustevnících žijících na odlehlých místech, takových co se vyznali v bylinkách a prokoukli nejzazší tajemství. Dokázali se prý zneviditelňovat, žili několik staletí, nebo byli dokonce nesmrtelní. Zamyslel jsem se nad tím, jak to bude, až se můj čas nachýlí.

Bylo mi velmi dobře; tak dobře, že mě chvílemi přepadaly obavy, že na to někdo přijde. (prosinec 2021)

V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)

Tři básně, které vznikly jako vedlejší produkt mé snahy přestat tak nekriticky přijímat určité matematické koncepce.

Pár podzimních ministurek, které vykreslují moji náladu.

Múzy se rády líbají, ale mnohem raději s mladíky. O staré básníky už nemají velký zájem, což je nám dědkům hodně líto a smutně ubekáváme v ústraní.

-

Špatná domluva.

Básnička s hádankou. V básni je skrytý jeden obor lidské činnosti. Uhodne někdo?

Nepropadej sama sobě... (únor 2022)

-

Věnováno všem Psancům. Já tady teď tolik nejsem, ale vždycky sem budu patřit.

Prší, voda stoupá.

Toho návštěvníka můžete zahlédnout na hřbitově, když se pozorně díváte. Musíte mít ale velké štěstí, protože vodníků je u nás poskrovnu.