dadozdienka

Byli jsme v tom lese sami a nic není podložené pravdou
ale oči oči dokořán co do nich vítr foukal ráno zachmuřeným obočím
ano
deštěm promočení ptáci zpívali z kůru výšky to své kukuruků
svleč se svleč se
a déšť to všechno smýval školní houbou z tabule
zbyly jen bílé šmouhy ticha
… vsakuje po kapkách tělo obličej kamennou sůl v pařezu
to ticho dýchá hlad nevěř mu
zapaluje doutníky o knot srdce a
když dohoří má v ruce další
pálí černé díry do oblohy
a někde v dáli starých básní pořád prší
nebyl to únor s mordou u nor
hlad smíchaný se skousnutím kamenné soli zůstal na zápraží lesa a když se hodně snažím
pošle mi svou chuť sevře chtíčem bránici až nemůžu dýchat
v tom tichu je kat
každý jsme sám