Někdy přijdou chíle...

...

tohle neni jen sen, je to i pravda

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

zděšení z pravě přečteného článku..

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

Děkuju Adrianne za inspiraci...

...

Ctnostná Amerika...

chce to činy..

...ta holka stála celou cestu nade mnou a dívala se mi do očí...a já jí tak moc rozuměla...tak moc...

Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

:( :(

jedno malé tajemství....:-P