Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Někteří starouškové to dobře znají.

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

jak přestat?

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Jedna mini pro potěchu duše.

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Láska se k sobě vždy vrací