Potkali se dvě duše.Měli se rádi, ale každý létal jinak.(archivní kousek)

Dveře ke štěstí se otvírají klíčem poznání.

Dvě hvězdy na obloze si vyměnily svatební polibek. Už jen tisíc světelných let zbývá k doručení.

Báseň nalezena tak jako znova a znova nalézáme krásu žen.

Mít rád ženy je jen širší perspektiva lásky.

Archivní poporodní

Když se ženy usmějí na muže,svět se mění a je krásným aspoň na chvíli.

Tato neumělá básnička je stará asi osm,deset let,mám rád Irsko,Skotsko,starou Anglii,a dávné časy tam,balady,písničky..Jako bych tam kdysi byl,tak je mi to důvěrně známé..Tak jsem toto kdysi vyhrabal ve starém sešitě,je to jednoduché ale psané ze srdce..:-) P.S. - Mám cosi s pc,a nejde mi reagovat na komentáře,jen napsat a vložit,tak to píšu sem,ať si někdo nemyslí že jsem namyšlený nebo něco,a i na kritiku nereaguju..:-)

Díky za všechny úsměvy a krásné chvíle.

síla setkání

http://www.youtube.com/watch?v=rYqhDYaPXB0

Potkáváme a míjíme

S rýmy je to tak úmyslně. Není to ani volný ani to není přesné. Jen mě to tak napadalo po sobě.

Jan pro upřesnění, amanita je slovo vycházející z latiny. V překladu mochomůrka. Není to jen tak obyčejná prašivka, představuji si ji spíše jako vysokou dámu, která má v sobě něco magického