|
Tobě.
|
Foukal vítr.
Cizí tváře.
Bílé pláště.
Foukal vítr.
Byla středa.
Plíce prázdné.
Foukal vítr.
A nicota
stvořila vše.
Bolí to blahem.
Hloupá písmena
nestačí.
Žádné z nich Tě není hodno.
Můj synu.
Cizí tváře.
Bílé pláště.
Foukal vítr.
Byla středa.
Plíce prázdné.
Foukal vítr.
A nicota
stvořila vše.
Bolí to blahem.
Hloupá písmena
nestačí.
Žádné z nich Tě není hodno.
Můj synu.
19.03.2019 20:52
Foukal vítr a déšť ronil bílé kapky do jeho úst,Nad mraky zářila dvě světla jichž je On středobodem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.