Vyznání paní domu...

vyznání Paní Domu

Píšu Ti píšu Ti psaní
o lásce o milování
o snění
o blouznění
a též o souznění
které tu je nebo není
snad běh času možná to změní.

A tak čas letí a pádí
jsou kamarádi,či mají se rádi
snad nezšediví mi vlasy
než řekla bys snad,možná,asi.

Tak nezbývá mi už než doufat
nebo jen v dálavy koukat
než vystoupí Tvé stopy v písku
jenž voda je laská a hladí.

Ve vlnách se Tvůj odraz spojí snad s mým odrazem
že byl jsem zasažen
šípem jenž Amor vystřelil z luku
já natahuji svoji ruku.
a hledám ve tmě tu Tvoji.

Střela je v srdci co bolí
jen Tvůj stín možná snad
životodárná to voda
srdce chce milovat
šíp v něm však bodá a bodá.

Jenom snad odraz Tvých očí
v mém zrcadle co na stěně visí
by moh snad kdyby jsi chtěla
že smál bych se zas jako kdysi.

A tak tu teď tiše sedím
s tím šípem co trčí mi z hrudi
s tím zrcadlem co na stěně visí
s tou touhou co ze snů mě budí.

Tisíce bezesných nocí
po tváři stékají slzy
vlasy se lesknou stříbrem
snad potkám Tě na cestě brzy.

Cesta jenž do ráje vede
nebo snad do pekla,co vím
já se Tě však bojím dotknout
bojím se co odpovíš.

A tak tu teď tiše sedím
s tím šípem co trčí mi z hrudi
s tím zrcadlem co na stěně visí
s tou touhou co ze snů mě budí.