Blues, co s formou blues nemá nic společného. Zkusil jsem to trochu doprovodit. Na saxofon bohužel neumím. Na ten klavír ostatně taky ne.

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...

Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)

to asi jak je tak hnusně...

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

místo obvyklého čtyřaněcomáloverší to nabobtnalo do tohohle objevného beztvarého moudra. Co už s tím, no...