|
Jak ze mě vylítla tak jsem ji zastřeli...
|
|
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
|
|
... a po ní? Kdo ví? ... :(
|
|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
|
“Oslava?”
|
|
Oklamán svědomím...
|
|
svata pravda (jak pro koho)
|
|
a je to zase venku :)
|
|
Inspirováno jedním příběhem, který kolem mě proplul...
|
|
zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...
|
|
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
|
|
Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.
|
|
30.1.2008 (13 let)
|