Jak ze mě vylítla tak jsem ji zastřeli...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
![]() ![]() ![]() ![]() |
... a po ní? Kdo ví? ... :(
![]() ![]() ![]() ![]() |
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
![]() ![]() ![]() ![]() |
svata pravda (jak pro koho)
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Inspirováno jedním příběhem, který kolem mě proplul...
![]() ![]() ![]() ![]() |
“Oslava?”
![]() ![]() ![]() ![]() |
zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...
![]() ![]() ![]() ![]() |
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
![]() ![]() ![]() ![]() |
Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.
![]() ![]() ![]() ![]() |