nevim etsli se vam mam smat, nebo vas litovat. tak vam pisu DOPIS. .....:D

/mesto pro VAS./..dekuju, ze sem potkala tak chytryho a statecnyho pana. jeho pribeh me dostal..

... věnovaná T. a... H. ... trošku. snažím se vyjádřit svý subjektivní pocity, který se asi těžko chápou...

muj nazor..pokus o aj

ses MOJE emrbryovhlave a mam TE v SRDCI

Tohle je něco co mě napadlo během jednoho jejího pohledu na mě...

... mým milým teenage trapičům ...

Škola - ne náhodou jí neřeknu jinak než gulag. Takhle vás nesnášim, vy jelita (a pak že jsme elita)!! A ještě daleko víc... Děkuju za všechny krásný léta, o který jste mě připravili!

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

Nakreslila jsem dítě držící sluníčko na provázku...Vy ne? (...a...Ano! Stále přispívám i na liter:) )

neni mi lito vas!..je mi lito me! a to je asi moje chyba

Váhám s věnováním...

Dvě rozdílný části mojí poEzie, dva naprosto nepropojitelný světy... Je to jako dvě úplně jiný osoby spojený v jednu - ve MNĚ. * aneb Seznamte se s mojí maličkostí... (na Literu pod stejným nickem ;))

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

Očekávám vaši maximální kritiku :))

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.