Vždyť to jsou jen tři ubohé tečky!

Tři tečky, které zářily
na bílém papíře
jsem smazala a napsala vykřičník!
Protože tři tečky neznají
konce!

Když je nenapíšu
mám konečně hráz, ohrádku.
Kam se můžu zavřít a být
spokojená (...)
Pro spokojenost všech ostatních!

Pronikají do vesmírné hloubky,
protahují můj obličej,
působí bolest!
Chci vědět víc,
-já tam nevidím!

Smaž ty tři tečky,
odporné a blikající.
Já ti nerozumím.
(…) Přitom tolik chci (…)
(…) Proniknout.

První tečka jako hlava,
druhá tečka jako břicho,
třetí tečka jako nohy
a rázem zmizíš (…)
(…) Jsi (…) PRYČ!

Tři tečky!
Mám jich plnou hlavu.
Támhle a tady,
mažou mi city a emoce,
pronikají do mé mysli (…) ( Jsou všude!)

(…) Ignoruješ to (…)
(…) Píšeš tři tečky dál (…)
(…) Dál (…) Dál (…) Dál (…)
Mlč už!
(…)

-Těm co TAKÉ podlehli…