|
vteriny do konce, trny smutných růží.
|
|
Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...
|
|
křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!
|
|
Najednou, až naše rty se setkají,
najednou, budeme vědět vše,
|
|
.. je jaro :) ... taky to cítíte?
|