Dnes trochu jinak. Co dodat? Snad jen: Kdo si hraje, nezlobí. ;-)

Čínský lidový Taoismus byl plný mýtů o poustevnících žijících na odlehlých místech, takových co se vyznali v bylinkách a prokoukli nejzazší tajemství. Dokázali se prý zneviditelňovat, žili několik staletí, nebo byli dokonce nesmrtelní. Zamyslel jsem se nad tím, jak to bude, až se můj čas nachýlí.

Tak trochu o fotbale, tak trochu o kopačkách.

Napsáno na základě skutečných událostí. Abyste věděli, že můj nick nemá nic společného s čokoládou :).

Jedná se o druhou báseň ze sbírky *Odhalena... nakonec*, kde zkouším nový směr v psaní. Budu ráda za komentáře. Děkuji.

Jen jedna taková pocitová...

Jedná se o prvotinu mého nového směru v psaní, s kterým experimentuji. V plánu jsou i další díla... Budu ráda za komentáře a hodnocení.

Co je mrtvý, nežije.

Kategorii básniček s politickým námětem jsem hledala marně, tak to sem asi moc nepatří... No snad to pro jednou přežijete, příště zkusím třeba zas něco o lásce :).

Sonet mravoučný a sebezpytný