|
Na chvíli opustit sychravost dní a zasnít se o kouzlu krásného okamžiku...
|
Poslední paprsky slunce
Loučí se s kapkami deště
Co v čarovné moci své máš
Stéká ti z vlasů, ze rtů i ňader
A závoj mlžného okamžiku
Rozplývá se kamsi do nikam
Němý jen hledím dál, a čekám...
Ze sbírky: Návrat (2016)
17.11.2016 21:37
Líbí se mi - cítím ji jako "sílu okamžiku" vjem co se nezapomíná ...krásné...
17.11.2016 01:05
Tvořilenka Lenka
Ach jak líbezné čísti Vaši tvorby zjev:-)
Jak snadno dokáže cosi tak náhle dojetí rozvinouti ve stopu,jež se zapíše do srdce:-)
ST.
Jak snadno dokáže cosi tak náhle dojetí rozvinouti ve stopu,jež se zapíše do srdce:-)
ST.
16.11.2016 20:39
Yasmin: Soustředila jsem se právě na to zachycení okamžiku, napsáno takřka v mžiku, v pozdních hodinách. S obraty si více pohraju zase příště. Děkuji za návštěvu a komentář. :-)
16.11.2016 10:25
Yasmin
Pro mě je ta báseň taková nevýrazná, očekávala bych trochu nápaditější obraty, ale jako celek určitě nevyznívá špatně. Ten okamžik tam zachycený je.
15.11.2016 07:39
Lasak: Prostě mě v tu chvíli napadlo zahledět se mužskýma očima. A taky... zkusit si představit ten tok myšlenek skrývající se za pohledem milujícího muže. V tom pohledu bych se někdy nejraději utopila... :-)
A děkuji za komentář. Jsem ráda, když dílo osloví.
A děkuji za komentář. Jsem ráda, když dílo osloví.
15.11.2016 06:39
má nějaký hlubší smysl použití mužského rodu? Jinak tebe je těžko komentovat, když člověk už ani neví co jiného napsat, než že se to líbí :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.