Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

ibac

...ke komentu..a tak... de to ze me....

Asi moc zbytečnejch slov... chtěla sem to dát do děl... ale nevím, možná je to na úrovni deníkovýho zápisku... I když tak nepůsobí... má bejt vlastně docela optimistická..

ha, a teď si jdu hrát já!

Věnováno...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

taková menší blbost...

a sem stastna:)

..................