Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Věnováno...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

.................

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

ha, a teď si jdu hrát já!

smím prosit?...naposledy....

dnešek byl zvláštní.... pohodový a šťastný :).. takže se pokusím nalít tu spokojenost i vám :) foto mé ... lehce upravené :)

... trochu netradiční ...

i když není zas až tak svatý... :)... ale "dnes už to nebolí" :)

Bez komentáře...radši:-)

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/