Jak jinak ...můj vnitřní prožitek ...

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

...

..černé opozitum k básničce "Tralalák" (na Literu) .. Něco jako velmi ukecané mlčení.. :)

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika

... a po ní? Kdo ví? ... :(

„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)