Pocitovka...

pocitovka

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

dneska se dožila stáří jednoho roku...

true story

chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

asi celkem uhozená... ale co víc byste mohli chtít... čtěte pouze na vlastní riziko... nebezpečí újmy na zdraví a životě...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

jen takové memento...nechápu proč to vždy musí odnést ti, kteří se snaží být jen prostě sami sebou...:(

koncert HIM v Praze se mimořádně vydařil...i noc...s pugetem žlutých tulipánů a sklenicí vína;-D...v takovou noc se prostě spát nechodí...

...

další z hodiny matematiky :)... byla bych ráda, kdybyste byli tak hodní a zanechali mi tu komentář :)

Jenom trchu...?

když je to, co chcete světu říct pevně zavřeno uvnitř Vás a Vy máte pocit, že když to neřeknete, umřete a... Ono to nejde říct, protože prostě nemůžete. Ničí mě to a já už nemůžu...Nemůžu...

-