Pocitovka...

pocitovka

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

dneska se dožila stáří jednoho roku...

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

true story

chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

asi celkem uhozená... ale co víc byste mohli chtít... čtěte pouze na vlastní riziko... nebezpečí újmy na zdraví a životě...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

jen takové memento...nechápu proč to vždy musí odnést ti, kteří se snaží být jen prostě sami sebou...:(

koncert HIM v Praze se mimořádně vydařil...i noc...s pugetem žlutých tulipánů a sklenicí vína;-D...v takovou noc se prostě spát nechodí...

Možná jsem pitomá pacifistka... ale ten klavír by mi nedal spát...

prostě tak. nevesele. zklamání je silný pocit, který vás ochromí když to nejmíň čekáte

Psáno těžkým hrotem

výkřik posledních sedmi dnů...čili týdeník s č. vydání 1...

Pondělní jednání DRAMATU O DVOU HERCÍCH: v hlavních (a jediných) rolích Renatka a Ten, jemuž zaprodala duši... ...P.S.Taková.. nebáseň.. původně v deníku, do děl to dávám jen ze zvědavosti...