které ti posílám

když se mi nevrátíš

k Životu jsem procitla

2.3. Proč se bát, když vládcem každého dne...i dnešního...je láska?... M.Petiška

Poslední na toto téma,je z jara,ale je to už všechno únavné...

věř s námi, že vyhraješ...

Díky za všechny komentáře.

vše odešlo s tebou...

.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Některé tramvaje mají jen jednu trasu a cíl

Po odchodu blízkého člověka se neubráníte vzpomínání jak na jeho život, tak na jeho smrt a odchod z tohoto světa. Stále se to vrací, stále zapomínáte, že se to stalo a stále si vzpomínáte, že se to stalo...

Nevěděl jsem to kam přiřadit tak jsem to dal do nemoci a smrti a za ty nějaké chyby mě prosím neukamenujte.Myslím jako čárky a tak.