Corona

Sama vprostřed lesů,
jen zrak se zešeří,
zas rány do dveří,
od některého z děsů.

Buší srdce splašené,
a zpocené má dlaně,
v očích paniku laně,
světly aut chycené.

V žilách jí tuhne krev,
ač mrtvolně je bledá,
prudce tep její se zvedá,
zazní strojů táhlý zpěv.

Bojuje bez úspěchu.
Stroj s plicní ventilací,
její poslední je štací.
Už nenachází dechu.

Vydá se ze všech sil,
a přes léčebné kůry,
v hlubině noční můry,
... pan virus zvítězil.