přidáno 22.11.2020
hodnoceno 4
čteno 1007(12)
posláno 0



Sama vprostřed lesů,
jen zrak se zešeří,
zas rány do dveří,
od některého z děsů.

Buší srdce splašené,
a zpocené má dlaně,
v očích paniku laně,
světly aut chycené.

V žilách jí tuhne krev,
ač mrtvolně je bledá,
prudce tep její se zvedá,
zazní strojů táhlý zpěv.

Bojuje bez úspěchu.
Stroj s plicní ventilací,
její poslední je štací.
Už nenachází dechu.

Vydá se ze všech sil,
a přes léčebné kůry,
v hlubině noční můry,
... pan virus zvítězil.
přidáno 25.11.2020 - 01:32
Psavec: Je. Díky za přečtení :)
přidáno 25.11.2020 - 01:31
slavek: Je to tak. Díky za přečtení :)
přidáno 22.11.2020 - 18:54
Je to prostě mrcha.
přidáno 22.11.2020 - 16:30
Joj, to je depka. Snad to bude lepší. Snad...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Corona : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vzpomínání
Předchozí dílo autora : Volné konce

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [18], Asinar van Martinaq [18], Burak [13], Therésia [13], Erma [12], ŠoDO [8]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming