 23.11.2014 4 1380(8) 0 |
Byla ďáblem vyžádána,
pálena a umučena,
ubita a roztrhána,
ještě dítě, žádná žena.
Teď bránu vídám ve snech svých
ohňů žár, propast a duší křik.
Tam těžce splácím strašný hřích,
věčnost trhán, živ v okamžik.
Tma pokoje a divné pnutí,
studený pot, mráz na zádech,
je za mnou, stojí bez pohnutí,
vím že sním, přesto ztrácím dech.
Sny o hrůzách, děs ze tmy noci,
jak kost prodrala se z rudých žil.
Chřadnu a tiše křičím bez pomoci,
snad v okamžik smrti bych štastný byl.
To dítě bylo jen v mé moci,
a proto sám stojím na útesu,
smrt hledám když padám nocí,
tou branou do hlubiny děsu.
Její oči! Jen její modré, důvěřivé oči.
pálena a umučena,
ubita a roztrhána,
ještě dítě, žádná žena.
Teď bránu vídám ve snech svých
ohňů žár, propast a duší křik.
Tam těžce splácím strašný hřích,
věčnost trhán, živ v okamžik.
Tma pokoje a divné pnutí,
studený pot, mráz na zádech,
je za mnou, stojí bez pohnutí,
vím že sním, přesto ztrácím dech.
Sny o hrůzách, děs ze tmy noci,
jak kost prodrala se z rudých žil.
Chřadnu a tiše křičím bez pomoci,
snad v okamžik smrti bych štastný byl.
To dítě bylo jen v mé moci,
a proto sám stojím na útesu,
smrt hledám když padám nocí,
tou branou do hlubiny děsu.
Její oči! Jen její modré, důvěřivé oči.
23.11.2014 - 19:28je strašně sugestivní , i když nevím přesně o čem je, jen se domýšlím.. je hodně smutná...
23.11.2014 - 17:16I kdybych nevěděla, že jsi ji napsal ty, poznala bych to! Třetí a čtvrtá sloka se mi líbí nejvíc a jako celek...wow.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Brána : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Modrá...
Předchozí dílo autora : Lovec
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Boleslava [18], Lilith [18], Sokolička [18], rakůvka [14], Pollux Troy [7], helenato [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
