01.02.2014
3
Jsem stále tak mladý
život teprve nedávno začal
ale už se smrt okolo mne plíží
a rozehrává svůj šílený valc

Čekám příliš dlouho
na příchod okamžiku
a bojím se s někým být
abych ho neztratil zas

Tenhle svět je kruté místo
jsem jediný koho ztrácím
a život mě slzami odděluje
od každého z vás

kéž smrt už přestane tancovat
ten zatracených valc
 01.02.2014 17:14
jsem jediný koho ztrácím... krásný, smutný... doufám,že je to jen úvaha o smyslu života a ne skutečnost, přeju ti hodně zdraví, vím co je to strach ze smrti...
 01.02.2014 12:56
Vnímám to podobně jako Yana. Cítím v tom hodně zoufalství. Někdy to mám podobně. V mých pesimistických chvílích. Oslovila mne.
 01.02.2014 10:51
myslím že bys měl použít valz, neboj neodděluje, možná že ani netušíme jak jsme si všichni blízcí, jen se více otevřít, strach ze ztráty máme všichni, i ze stárnutí, z nemocí, ale je umění nad tím nepřemýšlet, ono to přijde, tak proč na to myslet když to ještě není, je to takový výkřik o pomoc ta tvoje básnička, tak ji vnímám, nebo prosba o pochopení a jako taková působí.
Možná bych se tak nesoustředila na rým posledních veršů strof

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.