|
oni, dva.
|
|
Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*
|
|
Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*
|
|
...???
|
|
Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...
|
|
Změť slůvek, která se na mne odnikud vychrlila...
|
|
další dveře odemčeny...
|
|
Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!
|
|
K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...
|
|
Není růží bez trní...
|
|
...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)
|
|
(I.N.)dvojitá miniatura(?)
..bez souvislosti s žádnou předchozí básní.. zkrátka "na čistý list papíru"
|
|
nic nevzdávám...
|
|
Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)
|
|
stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*
|
|
(I?a I?) hmm....
|
|
mé tajné přání (momentálně se netýká nikoho konkrétního)
|
|
přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)
|