Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Jeden den v životě chemika. Omlouvám se za chyby, které se tam možná vyskytují. Už moc dlouho si píšu do šuplíku. Pravopis jsem tím pádem nějakou dobu neřešila. :-D

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Když to řekneš nahlas, bude to oficiální. Tak jo.

Napsáno na motivy kamarádova zážitku

Co se v mládí nenaučíš ...