 19.04.2013 8 1501(14) 0 |
Vtlačil se dovnitř. Tss…up… „ Ukončete nástup, dveře vás zavírají.“
Její klín byl násilně vtěsnán do jeho tváře. Ve dvaceti letech života se rozpoutalo pravé peklo.
V tak již velkém horku břicha elektrického dopravního stroje, stoupala teplota raketovou rychlostí.
Najednou vnímal lůno blízko, až cítil vůni obrovské lásky. Útroby železné okenaté nestvůry na chvíli povolily a on se mohl podívat vzhůru na tvář své okamžité bohyně.
Tmavé vlasy s barvou odstínu bronzu splývaly kolem ramen a jemně se dotýkaly spolucestujících. Přivřel oči. Dívala se na něj dolů a sledovala jeho pohyby. Také nemohla nic dělat a jen slabě vdechovala výpary lidských těl.
Znovu se pohledy setkaly a promluvily. Její tmavé hnědé oči vůbec neprotestovaly. Mladý koloušek vmáčknutý do jejího života trhaně dýchal a ona věděla co mu přináší. Ve svých letech se již naučila, jak reagovat na doteky.
Mladíka zasáhl souhlas s razantní silou a po čele mu začala stékat kapka potu přímo do oka. Snažil se mrknutím odehnat to vzpurné a slané utrpení, ale ruce uvězněné těly klimbajících osob mu neumožnily jakýkoliv pohyb.
Stále ho sledovala z druhého schůdku a jemně se vrchním stehnem otřela o jeho čelo, aby zastavila mučivou scénu.
Vděčný, ale vystrašený přikývl na souhlas. Věděl a přál si promluvit, ale nesvedl nic jiného, než myslet na to, jak s touto ženou leží u otevřeného okna a v dálce burácí příboj. On se jí lehce dotýká a říká něžná a laskavá slova. Prsty jemně slaňují její boky a chlapec vdechuje vůní vlasů London od Burberry…bílé závěsy povívají ve svých záhybech…z ulice zní latinská směs kytar a trumpety…na stolku se perlí nápoje ve sklenicích a lehké světlo odráží po zdech brilianty mihotavých paprsků…
Tss…up…tramvaj dorazí k zastávce a břichatá konzerva vypudí svůj obsah do ulice s rámusem a cinkotem přikazujíc: „ Rychle, rychle, vypadněte, nemáme čas, urychlete výstup a nástup, dveře vás zaklínají.“
Dav se znovu vecpal do té lidské směsi uvnitř stroje, připravené škvařit se a bublat.
Mladík vyvrhnutý z rozšklebených dveří se nyní protlačil až k okénku. Divoce se rozhlížel a hledal svou milenku, ale bronzová záplava světla se již nekonala.
Žena vystoupila a nyní ladným krokem míjela sténající výklady módních obchodů.
Tss…up…stanice Touha, příští stanice Nekonečná.
Její klín byl násilně vtěsnán do jeho tváře. Ve dvaceti letech života se rozpoutalo pravé peklo.
V tak již velkém horku břicha elektrického dopravního stroje, stoupala teplota raketovou rychlostí.
Najednou vnímal lůno blízko, až cítil vůni obrovské lásky. Útroby železné okenaté nestvůry na chvíli povolily a on se mohl podívat vzhůru na tvář své okamžité bohyně.
Tmavé vlasy s barvou odstínu bronzu splývaly kolem ramen a jemně se dotýkaly spolucestujících. Přivřel oči. Dívala se na něj dolů a sledovala jeho pohyby. Také nemohla nic dělat a jen slabě vdechovala výpary lidských těl.
Znovu se pohledy setkaly a promluvily. Její tmavé hnědé oči vůbec neprotestovaly. Mladý koloušek vmáčknutý do jejího života trhaně dýchal a ona věděla co mu přináší. Ve svých letech se již naučila, jak reagovat na doteky.
Mladíka zasáhl souhlas s razantní silou a po čele mu začala stékat kapka potu přímo do oka. Snažil se mrknutím odehnat to vzpurné a slané utrpení, ale ruce uvězněné těly klimbajících osob mu neumožnily jakýkoliv pohyb.
Stále ho sledovala z druhého schůdku a jemně se vrchním stehnem otřela o jeho čelo, aby zastavila mučivou scénu.
Vděčný, ale vystrašený přikývl na souhlas. Věděl a přál si promluvit, ale nesvedl nic jiného, než myslet na to, jak s touto ženou leží u otevřeného okna a v dálce burácí příboj. On se jí lehce dotýká a říká něžná a laskavá slova. Prsty jemně slaňují její boky a chlapec vdechuje vůní vlasů London od Burberry…bílé závěsy povívají ve svých záhybech…z ulice zní latinská směs kytar a trumpety…na stolku se perlí nápoje ve sklenicích a lehké světlo odráží po zdech brilianty mihotavých paprsků…
Tss…up…tramvaj dorazí k zastávce a břichatá konzerva vypudí svůj obsah do ulice s rámusem a cinkotem přikazujíc: „ Rychle, rychle, vypadněte, nemáme čas, urychlete výstup a nástup, dveře vás zaklínají.“
Dav se znovu vecpal do té lidské směsi uvnitř stroje, připravené škvařit se a bublat.
Mladík vyvrhnutý z rozšklebených dveří se nyní protlačil až k okénku. Divoce se rozhlížel a hledal svou milenku, ale bronzová záplava světla se již nekonala.
Žena vystoupila a nyní ladným krokem míjela sténající výklady módních obchodů.
Tss…up…stanice Touha, příští stanice Nekonečná.
20.04.2013 - 21:36Namáš rád erotické povídky? Co je to erotická povídka? Co pornografická povídka?
Není zakopaný pes právě v tom?
Jinými slovy - řekl bych, že erotické povídky máš rád, ale nevíš o tom. A erotické (které nemáš rád) říkáš těm pornografickým.
Není zakopaný pes právě v tom?
Jinými slovy - řekl bych, že erotické povídky máš rád, ale nevíš o tom. A erotické (které nemáš rád) říkáš těm pornografickým.
20.04.2013 - 21:02Vladan: protože erotické povídky nemám rád a tahle povídka je z mého mládí, podotýkám - poetického mládí. Samozřejmě ta erotika z toho vyčnívá, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, jako hlavní záměr.
20.04.2013 - 20:28Dali: To ale není odpověď na to, na co jsem se ptal.
Mimochodem, já sám bych to taky zařadil do erotiky.
Mimochodem, já sám bych to taky zařadil do erotiky.
20.04.2013 - 08:46Vladan:
kdysi jsem to dal do jedné soutěže a tam to skoro všichni považovali za erotickou povídku.
kdysi jsem to dal do jedné soutěže a tam to skoro všichni považovali za erotickou povídku.
19.04.2013 - 22:02ty přímé řeči mají styl....
jinak osobně spíš preferuju metodu přisednutí si k nejhezčí holce z celého vagónu do "kupé"
jinak osobně spíš preferuju metodu přisednutí si k nejhezčí holce z celého vagónu do "kupé"
19.04.2013 - 21:44Hmmm... Sice nechci, abys to přesunul do erotiky, ale zajímá mě, proč se tomu tak předem bráníš?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tramvaj do stanice Touha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Černé světlo
Předchozí dílo autora : Křídlenky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Claire [17], raDan [12], Zdenička [12], darknessBara [11], KristynaKlimova [11], NoName [8], LudvíkRoiSoleil [5], Romuska777 [3], Dandik [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
