Hasiči a králík

Hasiči a králík

Normálně se o hasičích a zvířátkách moc nepíše. Také proč? Maximálně tak o myších a lidech. Jenže hasič, to je muž s hrubým pohledem plným odhodlanosti vpadnout do hořícího domu a vynášet odtud polooděné slečny rozespale se tulící ke svému zachránci. Pak samozřejmě vynášejí také babičky a dědečky,ale to většinou už kamera nezabírá.
Pan Stanislav Hruška byl hasič. Pořádný hasič. Skoro dva metry, velký knír, malé strniště a kolem sta kil své roztomilé nadváhy. Pokud jste ho viděli v uniformě, pak vypadal o deset kilo více, ovšem v kompletní výzbroji se podobal monstru z hollywoodského filmu.
Tak tohoto pána jsem osobně znal a mohu říct, že byl vždy milým společníkem, jak při práci, tak také při společných hospodských trachtacích... to jako, že jsme si občas zašli na pivo.
Standa ve svém volnu vypomáhal na částečný úvazek v naši firmě a proto jsme mohli někdy pokecat. Většinou ovšem mluvil on. Jednoduše na rozdíl ode nás, měl o čem.
Například vyprávěl o kamarádovi Jirkovi. Hořelo silo a Jirka se dostal s hadicí na střechu. Jenže přišel silný poryv větru a tu plechovou střechu to urvalo a všichni viděli toho malého hasiče ve výšce, jak plachtil a snažil se udržet v pokleku a vyrovnával balanc... no prostě surfoval, jako na vlnách a odletěl někam do pole. Bohužel nepřežil, ale v očích svých kamarádů to byl Jirka Surfař. Nemysleli to nijak špatně a vždy s úsměvem takto vzpomínali na svého kolegu a hrdinu.
Jindy nám přinesl do práce ukázat takový ten kulatý umělohmotný telefon. Vlastě to byla spečená koule, která vypadala jako telefon. Všichni jsme si ho prohlíželi a Standa čekal, aby pak mohl vytáhnou trumf.
„Tak chlapi, řekli byste, že tenhle telefon jen zázrakem neuhořel. Jenže to bych ho sem nenesl. My jsme ho našli ve vedlejším bytě, kde vůbec nehořelo. Takový tam byl žár, že se všechny věci spekly.“
No a my jsme čuměli.
Jednou, když měl slabou chvilku, tak mi povyprávěl historku o tom, jak sedm odvážných a statečných hasičů honilo na svém oploceném parkovišti králíka.
Musím ještě dodat, že Standa byl velkým obdivovatelem pistolí a koltů všeho druhu. Proto, jak to bylo jen možné a hranice začaly propouštět naše koupěchtivé obyvatelstvo do zahraničí, Standa ihned vyjel s patřičným obnosem marek schovaným v ponožce, aby si přivezl plynovou pistoli. Viděl to v nějakém katalogu a zatoužil mocně po této zbrani. Město Furth im Wald bylo připraveno na nápor Čechů a Standa byl obsloužen ve své rodné řeči. Přivezl si domu nádherný exemplář revolveru Smith Wesson Grizzly v černé barvě. Samozřejmě devítku.
No, chlubil se všem. Neustále nabíjel a čistil, občas také vystřelil. Koupil si ke zbrani slepé náboje a také plynové, nervově paralyzující. Prý jako na obranu.
Nevím komu by se chtěl bránit, protože naopak, to on vzbuzoval respekt svoji postavou.
Když zrovna nehořelo, tak chlapi opravovali stroje, koukali na televizi, pospávali a většinou se nudili. Někdy také vyvařovali, aby si potom mohli udělat hostinu. Byly i takové chvilky, kdy nebyl poplach.
Vtom se vřítil do ubikací řidič auta a zařval: „Vstávejte, máme na parkovišti králíka a nemůže utýct.“
Musím upřesnit, že parkoviště bylo skoro až hermeticky uzavřeno plotem z vlnitých plechů.
„Ty vole, jak se sem moh dostat králík,“ ozval se prostě někdo.
„No je tam. Pobíhá jak magor mezi autama a nemůže ven.“
„Jasně chlapi, vstáváme,“ zakřičel jiný hlas, „bude žrádlo, bude pečínka.“
Několik hasičů vylezlo, seskákalo a jinak se objevilo, aby mohli uspořádat hon na vykulené zvíře.
Nakonec jich bylo sedm. Obrovití chlapi s prackami velikostí hnědouhelných lopat se vyřítili na parkoviště a začali obléhat to ubohé stvoření.
Králík se schovával za kolem stříkačky a když vycítil nebezpečí, snažil se kličkovat mezi auty až ho sedm obrů dotlačilo do rohu dvora a tam už nebylo úniku.
„Máme ho,“ začal někdo předčasně jásat.
Jenže králík je králík. Je to divoké, skáče to, kouše, škrábe a hlavně je to mrštné.
Promluvil Standa: „Chlapi, bacha, koukejte, jak ho sundám.“
Vytáhl znalecky svou devítku Smith Wesson Grizzly v černé barvě.
Králík se dál krčil v rohu a vyděšeně koukal na ty hromotluky.
„Hele, úplně v pohodě ho dostanu. Už jsem to jednou vyzkoušel na ovci. Lehla a půl hodiny vo sobě nevěděla.“
Standa zamířil a vystřelil.
Nervově paralyzující plyn vyletěl z hlavně a odrazil se od plechového rohu. Vzápětí všech sedm hasičů začalo kašlat, plakat a plivat.
„Ty debile, vždyť se to vodrazilo,“ zařval opět jeden z nich a snažil se najít vchod do umývárny, aby si mohl vypláchnout oči.
Trochu to vypadalo, jako kdyby se přerostlé obří děti pohádaly na pískovišti a následně sebou plácaly po zemi a řvaly nadávky
Ta rána samozřejmě přilákala i ostatní kolegy, kteří se smíchem sledovali potácející se postavy ve dvoře.
A králík?
Ten zase v následné panice zmizel stejně, jako se před tím objevil.