Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

víra a její vnucování...

Prosím o shovívavost.Je to jedna z mích úplně prvních,snad se bude alespoň maličko líbit.

Zde anotace není zapotřebí, je totiž obsažena již v názvu básně.

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

..hříchy? ..

:-(

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

Stále Vracející se vnitřní konfrontace... psáno před třemi lety...

Věřím,snad jednou někdy to tak bude

Opět něco krapýtek rozsáhlejšího na téma hinduismu