10.12.2012
5
1476 (12)
0
Ticho, světlo, bílý rej
ve sněhu stopy vyšlapané
usedáme do promrzlých lavic
zpěvačky v kůru
svíce plane

Varhan chór ticho protíná
Adeste fideles rozléhá se
venku dál vločky tancují
nás cosi objalo v celé kráse

Co vlastně nás tu obestírá
svatí na nás shlížejí
spojuje nás láska a víra
cítím jak dává mi naději

Ave Maria
matko boží
věřím, já věřím
že's porodila
neznám a tápu, myšlenky běží
jen koleda mě oslovila?

Narodil se kristuspán
svatostánkem sborem se line
mrazí nás, úsměvy rozséváme
díky, už věřím hospodine

Farář se se všemi srdečně loučí
jeho slova jak objetí zní
ohromné dveře nás vypouštějí
a venku tam moje víra končí.
 15.12.2012 22:14
S tím kulhajícím rytmem má asi evelína pravdu, působí to dojmem jakoby ses nemohla rozhodnout mezi pevnou a volnou formou, asi to k tobě patří, v kratších básních se to ztrácí, v delších mi to už trochu kazí dojem. Patří k tobě i že je to opět úžasně autentické a patří k tobě i to, že skvěle pracuješ s kontrastem a že dokážeš čtenáře pečlivě dovést k pointě
 10.12.2012 23:25
Devils_PIMP: evelína: taron: děkuji vřele za reakci (-: těší mě to
 10.12.2012 15:44
usmívám se i přes ten závěr... venku? Tam už chumelí :))))
 10.12.2012 11:29
Ten pocit je naprosto přesnej! Trošku mě ruší kulhající rytmus, ale výsledně je to hodně člověčí...
 10.12.2012 10:58
 Devils_PIMP
Velmi líbivé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.