Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

Jen pravda a bolestná zkušenost...

nesmutnit, nelitovat :) nic osobního, jen jsem si hrála :) snad to tentokrát není tak hrozné :/

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Jen pokus vyjádřit své pocity z toho, jak moc mi chybí dům mého dětství, protože to už je dávno pryč...

svata pravda (jak pro koho)

Tahle je pro tebe tati... Vím, že to máš těžké (říkej si co chceš) , ale já to chápu. Tahle je pro tebe. Protože s tebou bydlím a i když máš občas své nálady (a já časté zarachy) mám tě ráda. Pro mě jsi ten nejdůležitější muž v mém životě. Asi občas vyvádím skopičiny, ale jsem v pubertě - odpusť... Vždyť víš, jak moc tě mám ráda a jak tě potřebuji....

a je to zase venku :)

Jen tak po dlouhé době jedno z mnoha zas.

Spontální, ale rozhodl jsem se zas po nějaké době něco sem vložit. Později možná upravím písmo a rozložení.