|
|
|
Ani nevím, kde jsem na to přišla, protože Bůh byl vždycky tak nějak mimo mě a raději věřím v život, no, ale snad to nebude taková tragédie jak se mi to zdá. Omlouvám se za poslední řádek :)
|
|
Dá se říct, že tohle je napsané na ušmudlaný papírový kapesník, kterým tentokrát nebyl kapesník, ale můj mozek v pět hodin ráno....
|
|
|
|
Pohlť nás.
|
|
Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…
|
|
|
|
Tak zas jednu starší.
|
|
|
|
včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl...
Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!
|
|
...trochu imprese, trochu kocovina...
|
|
někdy přijdou večer, jindy za deset minut osm a ne vždy nám je všechno jasný...
|
|
|
|
...bylo-nebylo, stalo se-nestalo, kdo dnes už ví...?
|
|
|
1|2

