Pohlť nás.

Ani nevím, kde jsem na to přišla, protože Bůh byl vždycky tak nějak mimo mě a raději věřím v život, no, ale snad to nebude taková tragédie jak se mi to zdá. Omlouvám se za poslední řádek :)

Dá se říct, že tohle je napsané na ušmudlaný papírový kapesník, kterým tentokrát nebyl kapesník, ale můj mozek v pět hodin ráno....

Báseň o nemoci,stojí za přečtení,asi nejopravdovější co sem kdy napsal.

Vyznání ženám, vlasti, vyčiníme sobě, Bohu, blahořečíme přírodu, v úctě vzýváme Vesmír, ale Té, jež nese naše myšlenky, Té sestře Múz, tak na tu kašleme! … snad jsem to dneska zachránil!? No, co bychom bez tety Básně dělali? Holenkové, byli bychom v loji!

Trochu jiná, než obvykle.

Tuto báseň jsem složil před měsícem v noci a myslím, že za přečtení určitě stojí.

nemusí být vždy posvícení... ;-)

inspirováno knížkou Chrám lásky http://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/106883_big.jpg

pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...

nové i starší

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

http://www.youtube.com/watch?v=6E61qbx9kuM&feature=share&list=AL94UKMTqg-9ACg025FCtxsxystiCA4agN