|
je mi smutno, za chvílema Tvýho loučení...
 04.02.2013 8 1323(14) 0 |
Je to už dlouho, co mlčíš
Na věži čas zamzrnul
Do dlaní vodu nabírám
napij se, prosím…
Poslepu Tě maluju
Často se dívám ke hvězdám
Promiň…
zabloudil jsem (tenkrát)
Nikdy jsem na místě neuměl stát
asi proto Vítr hlídám
Dnes za zavřeným oknem
Tvý (snad…) splněný sny odmítám
Na věži čas zamzrnul
Do dlaní vodu nabírám
napij se, prosím…
Poslepu Tě maluju
Často se dívám ke hvězdám
Promiň…
zabloudil jsem (tenkrát)
Nikdy jsem na místě neuměl stát
asi proto Vítr hlídám
Dnes za zavřeným oknem
Tvý (snad…) splněný sny odmítám
Ze sbírky: Krásný ztráty
05.02.2013 - 18:09PrimaDen: Rezavá Plechovka: PrimaDen: omluva, povvzdechnutí, cokoli co je spojené se zvpomínkou za časem minulým... který mi ale vážně není lhostejný... nicméně Dámy! Děkuji za Vaši chvíli!!! :-)
05.02.2013 - 09:52bloudění...kdo občas nezabloudí....ale prý nakonec všechny cesty vedou domů!
04.02.2013 - 15:23inkoust
-do dlaní- Mně to nepřipadá jako hádanka. Závěrečná věta to, myslím, dostatečně vysvětluje. Líbí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
...opět : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bloudím...
Předchozí dílo autora : Vteřina
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
