Císař ve dvou krátkých časových rovinách

Mramorový palác a za jeho zdmi římská říše. Mramorový palác a v jeho zdech lůžko potažené rudými látkami, na níž se probouzí císař z dlouhého záchvatu, který postihl jeho mozek a zuřivě ho ukolébal k neklidnému spánku. (Spiklenci stojí v úzkém kruhu podobní ruce vraha okolo krku, a šílený tyran se skřehotavě směje, zatímco se jeho bílé zuby lesknou na špinavých čepelích dýk. V mramorových sloupech paláce jsou pukliny a pod vší vůní květin a potu vášnivých těl je cítit chlad kostí a lebek tisíců) Milovaný císař otevírá unavené oči a cloní si je křehkou rukou, když k němu spěchá šťastná sestra a líbá mu studené tváře pohublé a smutné. V obličeji se vladaři cosi leskne. Změnila ho táhla nemoc. Je tragédie vidět ztrhané rysy a škubání svalů kolem jamek zraku, kterým neuroticky těká po přátelích a chladně odměřuje jejich cenu. (Špičky nožů se blíží k tělu monarchy a zarývají hluboko dovnitř zášť lidu, a smích utichá ve ztemnělých chodbách paláce bílého mramorem a lepkavého krví. Krev kape.) vstává z lůžka Caligula! (Umírá ve stínech Caligula!)

Řím nezapomene na velkého tyrana, jenž křičel krutá slova jazykem násilí a dostal odpověď ve stejné řeči! Senátoři i Pretoriáni mají dlaně červené a rty radostně růžolící, když tělo nemocného člověka pomalounku chladne odevzdané nesmlouvavé hnilobě smrti.

Caligula vstává z lůžka, aby mohl ulehnout na ledové podlaze.