Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

kratinká, v polospánku

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

je jen o mně, krutě emocionální...

dajaká krize, či co...

laciná... muzikantská

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

další cover další písničky :)

tak překrásné kvítí

sepsáno jako protest proti nařčení že v kolektivu u stakanu piva mlčím a jen poslouchám :)